Pražské centrum není výsledkem náhodného vývoje. Už ve středověku vznikly základní urbanistické principy, které dodnes určují jeho podobu. Zatímco Staré Město rostlo organicky kolem tržiště, Nové Město bylo založeno cíleně. Karel IV. v roce 1348 vymezil jeho hranice tak, aby obklopilo Staré Město a propojilo důležitá místa. Tento záměr se odráží v širokých ulicích, velkorysých náměstích a pravoúhlé síti, která se liší od spletitých uliček Starého Města.

Nové Město nebylo jen administrativním rozšířením. Mělo sloužit jako reprezentativní prostor pro obchod, řemesla i královskou moc. Koňský trh, dnes Václavské náměstí, a Senný trh, dnešní Karlovo náměstí, byly navrženy jako centra setkávání. Jejich rozměry odpovídaly potřebám středověkého velkoměsta. Pokud vás zajímá historie Nového Města pražského, najdete v něm mnoho souvislostí, které vysvětlují dnešní dopravní i společenské uzly. Tyto prostory si dodnes zachovaly svou funkci, i když jejich podoba prošla řadou proměn.

Středověký plán ale nebyl jen o velkých náměstích. Zahrnoval také opevnění, které po staletí formovalo hranice města. Hradby Nového Města vedly v místech dnešních ulic Na Příkopě nebo Národní třídy. Jejich odstranění v 19. století uvolnilo prostor pro bulváry, které dnes patří k nejrušnějším částem Prahy. Stejně tak středověké brány, jako Poříčská nebo Špitálská, určovaly směry, kterými se město rozrůstalo. Bez nich by centrum vypadalo jinak.

Dnešní podoba centra Prahy je tak kompromisem mezi středověkým záměrem a pozdějšími zásahy. Mnohé problémy, jako je dopravní zatížení nebo nedostatek zeleně, mají kořeny právě v původním uspořádání. Pochopení těchto souvislostí pomáhá nejen historikům, ale i architektům a plánovačům. Středověké urbanistické myšlení zkrátka zanechalo stopu, která je i po staletích stále čitelná.